3 roky od poslední chemoterapie

16. ledna 2018 v 7:07
Za pÁrón dnů tomu budou uže tři roky kdy jsem byla na poslední chemoterapii... Uteklo to strašně rychle, vlasy už mám dlouhé skoro jako před léčbou... Někdy mám pocit, že ten čas letí až moc... Moje dcery jsou den ode dne o víc a víc velkými holkami a míň a míň těmi miminkami o které jsem se vždycky s láskou denně starala... Najednou si samy nalejou pití, samy se obléknou, projevují svoje názory a umějí říct co je baví... Viktorka už dokonce půjde v září do školy a půl roku už chodí do ZUŠ na hudební průpravu a zpěv... Zpívá nádherně... I Valeinka zdědila po mně hudební sluch a na svůj věk zpívá velmi nadprůměrně... Každý den se ale modlím aby ani jedna po mně nezdědily mutaci genu BRCA... Trhalo by mi srdce kdyby jednou musely prožívat podobné peklo...

Jinak právě teď jedu do Motola na lymfoscintigrafii na vyšetření kvůli otokům po operacích a ozařování... jedu už podruhé tak už vím co mě čeká... Musela jsem si vzít celý den volno v práci protože budu v sobě mít radioaktivní látku, tak aby pak nepůsobila na děti...
 

Jen tak dál

3. července 2017 v 14:20
Další velkou kontrolu na onkologii mám za sebou a vše bylo zase v pořádku.. Jsem moc šťastná... Velmi si vážím každého dne kdy můžu žít... a i když je někdy ten život těžký - následků po léčbě mi zbylo až dost, tak se snažím žít naplno a užívat si každého okamžiku se svými dětmi, manželem a dalšími blízkými...

Dva roky po peklu

30. října 2016 v 21:38
Je tomu už víc jak dva roky co jsem prožívala největší peklo svého života. Od té doby se změnilo tolik věcí. Přestěhovali jsme se, plním si své sny postupně jeden za druhým a nebojím se za nimi jít. Žiju každý den na plno, na víc než 100%, ale současně se snažím dostatečně odpočívat a dopřávat svému tělu potřebnou relaxaci. V lednu letošního roku jsem podstoupila LAVH - laparaskopicky asistovanou vaginální hysterektomii - odstranění dělohy a vaječníků - jediná možnost jak se uchránit před rakovinou vaječníků, která kvůli mutaci genu BRCA1 také visela ve vzduchu... Od loňského roku jsem už po preventivní mastektomii s okamžitou náhradou silikonovým implantátem a v červnu letošního roku jsem byla na první fázi rekonstrukce prsu po mastektomii co proběhla v onom roce 2014. Dostala jsem pod kůži a sval tzv. expandér, který se postupně plnil roztokem a tím zvětšoval prostor pro budoucí vložení silikonového implatátu, k tomu dojde už za dva týdny, tak snad se operace povede a já budu zase moct za čas nosit normální podprsenky a aspoň oblečená si zase připadat jako úplně normální a úplně zdravá žena.
Jinak se i v tzv. přechodu cítím poměrně dobře, žádné návaly nemám, jen jsem trochu unavenější a trochu tlustší než dřív... ale věřím že obojí se ještě zlepší - až mi drobet odrostou moje milované dcery, tak bude víc času na vlastní odpočinek a aktivní odpočinek - moje milované běhání - a tím se povede i vytvarovat postava.

Závěrem lze říct že rakovina mi toho mnoho vzala... ale také mnoho dala - uvědomila jsem si co všechno v životě chci stihnout, uvědomila jsem si jak miluji svůj život, jak miluji své blízké a jak moc chci ŽÍT!!! Budu pořád dělat maximum pro to abych byla zdravá, abych mohla vidět své dcery vyrůstat a abych mohla stát po boku méhu muže. Navíc jsem poznala nové přátele a v některých starých objevila své anděly v jiných zase lidi bez kapky empatie...

Žijte s radostí a s úsměvem každý den a nestresujte se zbytečnostmi!
 


Dva měsíce po preventivní operaci

6. prosince 2015 v 19:58
30.září jsem byla na preventivní mastektomii s okamžitou rekonstrukcí, zákrok trval přibližně hodinu a půl a v nemocnici jsem si pobyla pět dnů, pak mě pustili domů ale ještě s drénem - pořád odváděl hodně krve, tak jsem musela i doma s holkama válčit s bandaskou od drénu, ale dalo se to.. hlavně že už jsem byla doma s mýma láskama. Moc se mi po nich v nemocnici stýskalo. Operace probíhala na oddělení plastické chirurgie, prostředí je tam příjemné a personál byl až na jednoho lékaře a jednu sestřičku skvělý. Hlavně moje operatérka - doktorka Třešková je vážně zlatá. Pár dnů mě nové prso hodně bolelo ale šlo to, nic co by se nedalo vydržet, a po pár dnech už jsem byla zase schopna dělat doma úplně všechno... Výsledek je i esteticky docela hezký a už teď se těším až se dočkám i rekonstrukce na pravé straně. Myslela jsem že to bude už po novém roce, ale na onkologii řekli že to bude lepší až v létě - až budu víc jak rok od ozařování, aby se implantát pod kůží dobře ujal. Takže po novém roce mě čeká "jen" prevenitvní odstranění vaječníků. Jinak jsem před dvěma týdny byla na velké kontrole na onkologii plus sono a vše v naprostém pořádku, tak se raduji každý den :-) Život je tak krásný když jsou všichni blízcí zdraví...

Prázdniny za námi

2. září 2015 v 21:38
A je tu další školní rok. Loni touhle dobou jsem už věděla o té divné bolestivé bulce v prsu a vůbec netušila jaké zlo to je. Až za tři dny po vyšetření na UTZ jsem začala tušit... A 11.září už to bude rok když přišel ortel. Bylo to jako kdyby mě někdo shodil z žebříku po kterém jsem si pozvolna šlapala životem... Bylo to jako kdyby mi někdo rozbil Rubikovu kostku kterou jsem pomalu a jistě skládala a já musela znovu začít, všechno měla převrácené. Musela jsem se zvednou ze dna a makat. Ta bolest a strach co jsem prožívala ve dnech mezi chemoterepiemi a před nimi byla příšerná... Ale zvládla jsem to. Tolik blízkých bylo při mě a poznala jsem je i z jiné stránky. Seznámila jsem se s novými přáteli, za které jsem velmi ráda a jsou mi velkou inspirací. Za to vlastně můžu být té rakovině i vděčná. Také jsem poznala komu na mě naopak vůbec nezáleží a o kom nemá cenu přemýšlet. Život se prostě celý rozsypal a převrátil, ale pokračuje. A to je hlavní. Mám ještě tolik snů, tolik důvodů proč žít. Je ještě tolik míst co potřebuji navštívit, je ještě tolik hodnot co potřebuji naučit mé dcery, je ještě tolik úkolů co musím splnit, je ještě tolik lidí kterým musím s něčím pomoct,..
Každý den je dar a děkuji za něj. Věřím že rakovině jsme všichni zamávali dostatečně a už nás v rodině nenavštíví :-) Nedám jí šanci sednou na druhé prso - protože už 30.9. v něm nebude mléčná žláza... Docela se do té nemocnice už i těším, až to budu mít odoperované a budu už se jen hojit :-) Jen se mi bude zase stýskat po holkách. No a pak za rok nedám šanci ani na vaječnících... Ostatní orgány při BRCA1 až tak moc ohroženy nejsou, tak ty budu jen důkladně hlídat a pročišťovat meditací :-) Na fotce je vidět jak ten rok utekl na mých vlasech :-)

Čas letí a my s ním

17. června 2015 v 20:57
Je to neskutečné jak rychle ten čas letí. Valentýnce už je třičtvrtě roku pryč a já tím pádem už mám takhle dlouho od dne kdy jsem se dozvěděla diagnózu... Uteklo to rychle, i když ta léčba byla náročná a přeji si a pevně věřím že už ji nikdy nebudu muset podstoupit... Ale stálo to za to to vydržet a bojovat a dát do toho svoje síly.. protože teď už je zase nabírám zpátky. Chodím s mojí úžasnou sousedkou a kamarádkou obden běhat a už uběhnu pět kilometrů, byla jsem v Praze soutěži s Dance Strolleringem, zúčastnila jsem se Avon pochodu a příští týden razím do Pece pod Sněžkou na expedici Bellis young and Cancer, denně jsme s dcerkami venku, denně se smějeme s manželem i blbostem, denně se raduju z toho že kvetou kytky, ptáci zpívaj, slunce svítí... prostě je život zase krásný a já si ho užívám plnými doušky... Nikdy dřív jsem si neuvědomovala jak moc život miluji a jak moc miluji přírodu, jak jsem vděčná za všechno a všechny co kolem sebe mám.

Jinak jsem byla na konzultaci na plastické chirurgii, takže v září mě čeká preventivní mastektomie pravého prsu s okamžitou rekonstrukcí a pak až se zahojím tak mě čeká rekonstrukce levé strany.. To pak zase bude "divné" nepoužívat epitézu a moct si koupit podprsenku v běžném obchodě s prádlem.

Za rok se pak chystám na preventivní odstranění vaječníků. A pak už budu mít klid a BRCA bude mít smůlu. Já se nedám :-)

Po ozařování; BRCA

6. května 2015 v 21:21
Tak zítra to budou už dva týdny co jsem skončila s ozařováním.. Druhá půlka byla pořád v pohodě, ale ke konci už jsem měla hrudník pěkně červený a během týdne po ozařování se to stupňovalo a stupňovalo až to bylo brutálně spálené a já nemohla oblíknout vůbec nic a celý den jsem jen chladila, mazala a skučela bolestí... ale další týden už se to začalo zázračně hojit, takže nyní už se to jen loupe a mám tam krásnou novou hladkou kůžičku :-) Pan doktor tu spálneninu ještě okomentoval - no výborně, prozářila se nám celá jizva, žádná lokální recidiva nemá šanci :-) Mezi tím mi volali z genetiky, že už pro mě mají výsledky testů. Bohužel mi tam vyšla jedna z mutací BRCA genu, příští týden až tam půjdu se dozvím která. Pak jdu koncem měsíce na onkologii a tam se domluvíme jaký bude postup preventivních opatření.. Jsem připravená zvládnout všechno, hlavní je abych žila a byla zdavá a mohla si užívat života. Nyní budou testovat genetiku mojí mamině a podle výsledků pak případně i bráchu... Až bude dcerkám 18 let tak budou testovat i je... Moc bych si přála aby to nezdědily a byly ty moje holčičky pořád zdravé... A nebo aby do té doby někdo vymyslel jak ten chybný gen opravit... Třeba to vymyslí Viktorka - pořád mi povídá že bude doktorka :D

Jinak by se ale tedy dalo říct že léčbu mám úspěšně za sebou a teď už mě čekají jen pravidelné kontroly, preventivní operace a rekonstrukce prsou :-)

Ozařování

3. dubna 2015 v 20:12
Dnes jsem byla na svém 12. ozařování. Mám jich mít celkem 25, takže by se dalo říct že jsem přibližně v polovině. Zatím to snáším úplně nádherně, tak doufám že to tak vydrží až do konce. Ozařují mi celou hrudní stěnu, tak je to místy dost bolestivé, ale kůži nemám vůbec spálenou :) Je to vždy rychlé - chodím vždy v 8:10 - každý všední den. Dvě minutky jsem v převlékací kabince, pak se přibližně 10 minut ozařuje a pak zase oblíknout a hurá domů, takže po půl deváté bývám zpátky doma. Oproti chemoterapiím je to opravdu brnkačka. Navíc ten přístroj - lineární urychlovač mě hrozně fascinuje. Je zajímavé to celé pozorovat. Minulý týden jsem i na ozařování jela na koloběžce, ale tenhle týden mi vůbec nepřálo počasí, tak snad se ten příští zase zlepší.

Během léčby jsem přibrala 10 kg tak se teď snažím je zase pomocí krabičkové diety zhubnout... Holky jsou moc hodné a rostou jako z vody. Na to jak to byl těžký půl rok, tak poměrně rychle utekl. Hlavně díky dětem - rostou mi před očima. Navíc když si vzpomenu s jakým strachem jsem rodila Valentýnku, dodneška si přesně pamatuji ty příšerné pocity co me v porodnici provázely - věděla jsem jakou mám diagnózu ale ještě jsem neměla za sebou žádné vyšetření co by vyloučilo metastáze... Měla jsem příšerný strach... Strach o moje děti, co by s nimi bylo kdyby já nebyla... Teď je o velký kus lehčí věřit tomu, že jsem rakovinu porazila jednou pro vždy a že se splní moje nedávná vidina a budu tady na tom světě běhat do 70ti let :-)

Konec chemoterapií

19. února 2015 v 20:11
Tak a je to tady. V úterý - před dvěma dny jsem byla na poslední chemoterapii. Hurá - konečně... :-) Je mi trochu lépe než mi bylo po těch předchozích pěti - asi zde hraje velkou roli i psychika - už se tak těším až zase začnu na plno žít... Od září kdy, jsem se doslechla tu hnusnou diagnózu už uteklo tolik času... Mám teď potřebu všechno dohnat a stihnout co sem teď nestíhala... Ale musím pozvolna, přece jen tělo mám rozbolavělé a imunita ještě bude nějaký čas pokulhávat... Ale já to zvládnu... Teď ještě čekám na ortel jestli budu muset i na ozařování nebo.. Pořád se nějak nemůžou dohodnout. Napřed říkali že ne, pak zase druhá doktorka že jo, pak zase třetí že ne, a nakonec teď zase že by bylo lepší kdyby jo... Já bych byla nejradši kdyby už být nemuselo, chci už nabrat svoji sílu a začít se hýbat a užívat si se svými dětmi každý den naplno... Už se tak těším až teď zase začneme chodit na Strollering a účastnit se různých pohybových i jiných akcí... Žádnej nádor už ke mně ani k nikomu blízkému nesmí...

Boj je to stále

15. ledna 2015 v 10:34
Do konce chemoterapií mi zbývá zhruba měsíc... To už uteče jako voda. I když je to někdy moc těžké a čas se strašně táhne. Obzvlášť uplynulý týden po čtvrtém cyklu chemoterapie byl hrozný boj, bylo mi opravdu špatně psychicky i fyzicky. Všechno bolelo, hlava se motala, před očima mžitky, bušení srdce, nevolnosti, pachutě, pálení kůže a další problémy... a z toho všeho to pak padne i na psychiku - zase ty strachy - co bude dál, co když se to po léčbě vrátí, zase ty myšlenky - proč zrovna já, vždyť jsem žila tak zdravě, pozitivně myslela, těšila se na druhé miminko a místo užívání si toho jak roste tady teď ležím jak látra a klepu se strachy z budoucnosti... Pak jsem si pobrečela a ulevilo se mi a řekla jsem si asi tak po stopadesáté dost a začala zase věřit v dobré zítřky, věřit v to, že své děti prostě vychovám, věřit v to že už té nemoci nedá moje tělo šanci... Vždyť je toho ještě tolik, co tady na světě musím udělat a zařídit... Je tady ještě minimálně 5 lidí co mě potřebují...
Teď po deseti dnech od chemoterapie mi je konečně trošku líp, ale unavená jsem pořád hodně, je to opravdu nezvyk, já vždycky byla plná elánu a energie, stále úsměv na rtech, stále v pohybu... Teď jen vyjdu kopec na procházce a půl hodiny mi z toho buší srdce jako by mělo vyskočit... Už aby ty chemoterapie skončily a já na sobě mohla zase začít pracovat...
Občas mě hodně bolí ta pravá ruka a zbytek prsního svalu na té straně, snažím se ale aspoň trošku obojí procvičovat, aby to neochablo ještě víc...
Teď mám před sebou hezčích deset dnů než půjdu na další, tak si je chci zase užít co nejvíc to půjde..hlavně s mýma holčičkama.. Jsou to pokládky - Valentýnka dnes začne papat příkrmy a Vikinka bude mít za měsíc už třetí narozeniny. Tolik to letí, rostou mi denně před očima a obě dělají takové pokroky.

Až bude jaro, bude všechno lepší - mně začnou růst vlasy, budu mít za sebou první kontrolní vyšetření, které věřím bude v pořádku a já pak budu moct být aspoň chvíli v klidu, začnu nabírat síly a vrátím se ke svým milovaným aktivitám, které mi teď tak moc chybí...

Kam dál